WhatsApp Napište nám

Není to buď–anebo: Příběh dvou žen v realitách

Skloubit práci a malé děti. Pro spoustu žen téma plné otazníků, obav a kompromisů. Pro Evu Viktorinovou a Janu Liškovou z RE/MAX Power se ale realitní práce stala cestou, jak si zachovat nejen kariéru, ale i vlastní identitu.

Začátky nemusí být vždy ideální

Eva si svou profesní dráhu představovala úplně jinak. „Dokončila jsem školu, natěšená, že se tomu budu moct konečně naplno věnovat… a bum, byla jsem těhotná,“ vzpomíná dnes s úsměvem. Místo pauzy ale přišlo rozhodnutí – pokračovat. „Pracovala jsem celou tu dobu. Existuje i fotka, jak telefonuju s klientem na porodním sále,“ říká s nadhledem.

Práce jako kotva v náročném období

Mateřství není vždy jen radostná pohádka. A právě tady sehrála práce důležitou roli. „Upřímně – ta práce mi pomohla udržet si zdravý rozum. Po porodu jsem si procházela těžším obdobím a práce mě držela nad vodou.“ Možnost na chvíli „vypadnout“ z každodenní rutiny byla klíčová. „Hrozně mi pomáhalo, že jsem nebyla jen doma. Že jsem mohla mezi lidi. Díky tomu jsem pak byla mnohem šťastnější máma.“

Realita v praxi: děti, telefony a klienti

Ani Jana neměla klasický nástup do práce. „Začala jsem, když bylo starší dceři půl roku. Dnes je jí sedm a chodí do první třídy. Po dvou letech se narodila druhá dcera – a paradoxně mi to nepřišlo o moc těžší. Jen to chtělo víc koordinace s babičkami a dědečky,“ popisuje. A někdy to bylo opravdu živé. „Při jednom předání luxusního bytu držela nová majitelka moji dceru v náručí, zatímco já zpocená zapisovala údaje do předávacího protokolu,“ směje se.

Když děti rostou s prací

Dnes už je situace jiná. Ale děti zůstávají součástí reality. „Holky s sebou občas beru pořád. Jsou na to zvyklé, vědí, co je potřeba dodržet – a myslím, že se jim moje práce i líbí.“ Eva to měla podobně. „Danik byl někdy se mnou. Nebo jsem pracovala večer – uspala jsem ho v sedm a měla jsem tři hodiny klidu. Jednou týdně jsem měla hlídání, abych mohla vyrazit do terénu.“ A zároveň vznikl i vlastní systém fungování. „Měli jsme takové naše znamení – když něco potřeboval, položil mi ruku na ruku. Já mu ji stiskla a on věděl, že jakmile dotelefonuji, budu se mu věnovat.“

Předsudky? Ano. Realita? Jiná.

Jedna z nejtěžších věcí nebyla organizace, ale reakce okolí. „Občas jsem narážela na předsudky, že když mám malé dítě, nemůžu odvést perfektní práci,“ říká Eva otevřeně. Realita ale ukázala opak.

Práce, která se přizpůsobí životu

To, co obě makléřky spojuje, je jedno: flexibilita. Možnost řídit si čas, plánovat schůzky podle sebe a přizpůsobit práci rodině. „Neměnila bych. Je to krásná práce, někdy náročnější, ale od začátku ji miluju,“ říká Jana. A Eva dodává: „Myslím, že to mělo dobrý vliv i na syna. Měla jsem svůj prostor, byla jsem klidnější – a tím pádem i lepší máma.“

Každý začátek má své tempo

Práce realitního makléře se, stejně jako jakákoliv jiná profese, neustále vyvíjí. Na začátku je důležité nečekat, že všechno půjde hned dokonale. Situace, které se zpočátku zdají složité nebo neřešitelné, se s časem, zkušenostmi a praxí stávají běžnou součástí práce – a často i zdrojem jistoty a radosti. Důležité je vydržet a nevzdat to v prvních týdnech nebo měsících. Právě tehdy se totiž tvoří základ, na kterém se dá dlouhodobě stavět.

Není to buď–anebo

Příběh Evy a Jany ukazuje, že práce a děti nemusí stát proti sobě. Naopak. Když má žena možnost dělat něco, co ji naplňuje, vrací se to zpět – do rodiny, do vztahů i do její vlastní spokojenosti.

Najdete nás

Komenského náměstí 1725 263 01 Dobříš

Zavolejte nám

+420 739 615 828